Ve třech největších ekonomikách Evropské unie se mění poměr sil, což by mohlo mít významné důsledky pro finanční trhy.
„Možná nás čeká ‚průlomový moment‘ s významnými pozitivními důsledky pro politiku,“ řekl v prosinci Erik Nielsen, hlavní ekonom skupiny UniCredit, v poznámce pro klienty.
Německo
V Německu nově vzniklá vláda přislíbila dekarbonizaci německé ekonomiky a investice do digitalizace. Jejím cílem je zároveň dodržovat zdravou fiskální politiku od roku 2023, kdy pominou pobídky k řešení pandemie. Tyto cíle pravděpodobně ovlivní evropské diskuse o tom, jak aktualizovat soubor fiskálních pravidel, což je téma, které účastníci trhu pečlivě sledují. Eurozóna má přísné cíle v oblasti schodku a dluhu, ale tato pravidla se neprosazují dostatečně. Navíc se objevují otázky, zda jsou tyto cíle v postpandemickém světě stále platné. Kolik a kde budou vlády utrácet, by mohlo mít přímé důsledky na trh s dluhopisy.
„Předchozí vládní pobídky plus působivá investiční politika nové vlády se rozvinou v roce 2022 a povedou k hvězdnému růstu,“ uvedli analytici ING ve zprávě z prosince. Podle národního statistického úřadu vzrostla německá ekonomika ve druhém čtvrtletí roku 2021 o 2 % a ve třetím čtvrtletí o 1,7 %. Za celý rok 2020 klesl HDP téměř o 5 %. Tato čísla výrazně ovlivnila pandemie a problémy s dodavatelským řetězcem. „Jakmile se globální třenice v dodavatelském řetězci začnou vytrácet a pomine čtvrtá vlna pandemie, průmyslová výroba se výrazně vzchopí, soukromá spotřeba se začne zvyšovat a investice budou vzkvétat a německá ekonomika by měla zaznamenat působivý návrat jako evropský šampion růstu 2022,“ dodali.
V říjnu Mezinárodní měnový fond předpokládal růst HDP Německa v roce 2022 na úrovni 4,6 %, což bylo vyšší než odhady pro Francii a Itálii.
Francie
Francouzští voliči zamíří k volebním urnám koncem dubna. Současný prezident Emmanuel Macron zatím nesdělil svůj záměr ucházet se o druhý mandát. Momentálně však vyhrává ze všech kandidátů. Ještě však zůstává dost času na to, aby se průzkumy voličů změnily, o to víc, že své plány kandidovat formalizují noví kandidáti. Eric Zemmour, protiimigrační kandidát, je považován za hrozbu pro podobně smýšlející političku Marine Le Penovou. Mezitím na scénu přichází Valerie Pecresseová, aby vedla svou středopravou konzervativní kampaň, což se také považuje za výzvu pro Macrona, rozhodne-li se ucházet se o druhé funkční období.
Tři velké ekonomiky EU čekají politické změny
Erik Nielsen popsal Pecresseovou jako „vážného konkurenta proti oblíbenému, stále nevyhlášenému Macronovi“, dostane-li se do druhého kola voleb. Momentálně je ve volbách čtvrtá po Macronovi a dvou krajně pravicových kandidátech. Je možné, že Macron dokáže „ztlumit“ hrozbu ze strany francouzské politické pravice, říká expert „Macron bude muset projít ještě výraznější cestou reformy Francie, zejména pokud jde o důchody, veřejné služby a trh práce,“ uvedli analytici ING.
Přesto by vítězství Macrona znamenalo, že Francie by stále měla proevropského lídra, který chce spolupracovat s Německem a Itálií na reformě regionu.
Itálie
V Itálii iv zahraničí chce každý vědět, jestli Mario Draghi zůstane premiérem země. Nebo jestli se místo toho rozhodne být dalším prezidentem. Přinesl by novou vlnu politické nejistoty vzhledem k roztříštěnosti italského parlamentu. „Podstatou je, že politická rovnováha, která převládala od jmenování Draghiho premiérem, bude otřesena, ne-li zlomená, blížícím se prezidentským kolem,“ uvedl v poznámce Wolfango Piccoli z poradenské firmy Teneo. Jako prezident by měl Draghi menší přímý vliv na italskou politiku. „Draghi by měl problémy jednat jménem Itálie ve vztahu k EU z prezidentského paláce,“ řekl Piccoli.
Tři velké ekonomiky EU čekají politické změny
Itálie by však stále měla proevropského prezidenta, který by měl slovo v některých opatřeních, která může nová vláda přijmout. Pokud Draghi zůstane premiérem, jeho práce „může být v následujících měsících komplikovanější v závislosti na tom, jak vládnoucí koalice zvládne proces prezidentských voleb,“ poznamenal Piccoli.
Draghi je šéfem technokratické vlády, kterou podporují různé politické skupiny v italském parlamentu. Bez jejich hlasů by Draghiho práce mohla čelit překážkám při předkládání nových zákonů. Přesto „v tomto scénáři by Draghi téměř jistě zůstal předsedou vlády až do voleb v roce 2023, čímž by Itálii zajistil bezprecedentní vliv na klíčové evropské politiky v příštím roce, přičemž by italská politika mohla být z dlouhodobého hlediska o něco méně uk
