Pokud máte jasnou představu o tom, co od cestičky očekáváte, volba nejvhodnějšího materiálu a budování budou hračkou.
Zatímco ve starých gazdovských dvorech byly ve dvoře zapuštěné štípané kameny, aby byly oporou v blátivém počasí, 70. léta se nesly ve znamení betonových kostek a chodníků. Dnes máme na výběr množství materiálů a řešení. Jak nepochybně při budování a zvolit nejvhodnější materiál?
Chodníčky a cestičky dělí jednolitý prostor do zón a současně jsou pod nohama oporou pro pohodlnou chůzi v každém počasí. Jejich vlastnosti se však různí. Některé lahodí designérskému oku, jiné udržují svah pozemku v stupňovitých terasách nebo pouze chrání naše podrážky před zapadnutím do bahna.
Plánujte důsledně
Sešlapaný travnatý koberec, holé cestičky bez porostu či chodníčky vydupala ve sněhu jsou dobrým pomocníkem při zaměřování budoucích chodníků. Během plánování však myslete i na to, jak se vaše požadavky mění v průběhu ročních období. Zatímco pilinami vysypaný chodník či ploché nášlapné kameny můžete přestěhovat z místa na místo kdykoliv, s betonovým chodníkem již nepohnete. Plánujte s vyhlídkami do budoucnosti.
Jaký široký má být?
Při občasném a nepříliš intenzivním používání počítejte se šířkou 40 centimetrů. Ta je dostatečná pro přístup ke skalce i do jiných zákoutí zahrady. Pro každodenní používání však počítejte s šířkou od 60 do 70 centimetrů v místech, kudy prochází jediná osoba a 100 až 120 centimetrů v zónách, kterými procházejí skupinky lidí. Rozšířené chodníčky patří vždy do vstupních zón a na místa, kde se manipuluje se zásobami či technikou.
Pokud je chodníček vysunutý s propustným podložím nad úroveň terénu a netvoří souvislou plochu, s odvodem dešťové vody si hlavu lámat netřeba. V ostatních případech je třeba zajistit jeho spádování a takové osazení v terénu, aby se ani po zašlapaných do terénu nestal nejnižším bodem, ve kterém se po dešti bude hromadit voda, která se v zimě mění na led. Při stoupání terénu nad 12 stupňů je výhodnější vytvořit schody a kaskády jak kopírovat sklon terénu.
Nejen hezký, ale i praktický
Vyvýšený chodníček se může stát bariérou tam, kde sekačkou udržujeme travnaté plochy. V takových situacích je vhodné zapustit chodníky tak, aby kopírovaly výšku terénu. Sekačkou tak lze procházet terénem bez pracné údržby okrajových zón.
Pokud směřuje chodníček k dílně, skladu zahradní techniky či ke garáži, volit třeba hladké a celistvé povrchy, které budou vhodné pro manipulaci s technikou na kolečkách. Tlačení cirkulární či sekačky po kamenném náspu není velmi pohodlné. Při volbě materiálu a způsobu jeho kladení berte v úvahu i údržbu. Zatímco březová metla obslouží jakýkoli povrch, tlaková čistička se hodí na celistvé plochy.
Mulč z přírody
Chodníky mezi záhony, cestička v sadě či cesta vedoucí k zadní brance mohou být v přírodní zahradě vyhotovené nastýláním organických materiálů. Ty zabrání lepení bláta na boty, aniž byste museli provádět stavební úpravy.
Stačí pouze vzít dostatečné množství pilin, hoblin, stromové kůry, řezané slámy či sena a bez větší námahy vytvoříte měkký povrch se životností jedné či dvou sezón. Výhodou je jednoduchá obnovitelnost a skutečnost, že se postupem času rozloží na hodnotný kompost. Aby je po uložení v terénu nerozfúkal vítr, zafixujte jejich štědrou zálivkou a ušlapáno. Náklady na vybudování takového chodníčku se blíží k nule, přičemž zásah do pozemku je minimální. Nevýhodou je, že postupem času vyšliapete v terénu rýhu, kterou je třeba neustále plnit novým materiálem. Jinak se stane zásobárnou srážkové vody.
Dejte šanci dřevu
Z latí a přířezů pospojovaných drátem či pevným provazem lze vyhotovit chodníčky, které roznášejí váhu a v mezerách umožňují prorůstat vegetaci. Jsou praktické a lze je přemisťovat z místa na místo. Jejich životnost závisí na druhu použitého dřeva, jeho tloušťky a způsobu ošetření. Akát či dub vydrží bez úpravy desítky let, levný smrk třeba hloubkově napustit. Atraktivní je i příčně proříznuta kulatina zbavená kůry. Chodníčky mají přírodní vzhled, po dešti se však mohou stát kluzká.
Stabilnější a pevnější chodníčky lze zapustit do propustného podloží z písku či kameniva, které sníží kontakt dřeva se zemní vlhkostí. Pokud je kamenivo zhutněné, sáhnout možná i po příčných řezech kulatiny, které dodají cestičkám jedinečný ráz. Nejpevnější chodníčky lze vyrobit z dřevěných roštů umístěných na pevném podkladu. Vytvářejí stabilní plochu, která si najde své uplatnění před hospodářskými stavbami, králíkárna či ve výbězích. Pokud k vytvoření roštu využijete různé odřezky s kůrou, výsledek bude dekorativní.
